Maligní hypertermie - klinický obraz

První známky MH mohou navazovat bezprostředně na aplikaci spouštěče během anestezie, mohou však být oddáleny (použitím nedepolarizujících relaxancií, barbiturátů atd.) i o několik hodin.

Úvodním příznakem (v našem souboru dětí jednoznačně dominujícím) bývá spasmus maseterů po relaxační dávce SCCH.  M. masseter a m. pteryguim colli obsahují pomalá tonická vlákna, ta mohou odpovídat na depolarizaci kontrakcí. Pokud je zvýšení tonu žvýkacích svalů prolongované, mnohdy znemožňující intubaci, riziko vzniku MH roste. Dostaví-li se rigidita dalších příčně pruhovaných svalů, je spojitost s MH více než jasná.

Relativně časným a senzitivním  příznakem je markantní vzestup EtCO₂ během 10-20min při konstantních ventilačních parametrech. U spontánní ventilace je nápadná tachypnoe. Následuje hypertenze, tachykardie, dysrytmie. Vše vzniká v důsledku hypermetabolismem spuštěné stresové reakce organismu. Mnohdy jsou však tyto příznaky mylně interpretovány jako nedostatečná hloubka anestezie a dojde k podání další dávky provokující látky ! Ta již může vést k přechodu do irreverzibilní fáze patofyziologických změn.

Rozvinutá MH se manifestuje nejčastěji celotělovou rigiditou, kombinovanou (metabolickou i respirační) acidózou, hypoxií s následnými maligními arytmiemi. Fatální chybou je podání kalcia !!! Energetické vyčerpání svalových buněk vede k rozpadu jejich membránových systémů, hyperkalémii, myoglobinémii. Vlastní hypertemie je obyčejně pozdním příznakem.

V terminální fázi dochází k rozvoji šokového stavu, DIC se všemi následky.

Po překonané epizodě rozvinuté MH mohou zůstat trvalé změny- nejčastěji poškození ledvin v důsledku myoglobinurie, šoku, DICu. Dočasné a benigní následky zahrnují např. otok a bolestivost svalů, či jen citlivost při palpaci.

           zpět